Camera obscura

Nemusíte se bát žádného obskurního pojmu nebo snad prasečinky. Škoda, že už jen málo lidí zná tento pojem a ví, co znamená. A mě se odteď k němu váže i milý příběh. Ale pojďme pěkně po pořádku. Začneme narozeninami na výšce. Že to spolu nesouvisí?

Bydlel jsme na koleji na opačném konci republiky a rodiče mi namísto obvyklé apanáže na kolej a stravenky poslali i pětistovku navíc. Na tehdejší dobu to byl dost velký peníz. Týden to trvalo vydělat, no ušetřit v domácnosti daleko víc. Otec mi do telefonu řekl, že si mám „vyhodit z kopýtka“, když už jsem ten dospělý. A když jsme za měsíc znovu spolu s rodiči telefonovali (volali jsme si na tu dobu často, řekněme, že jsme méli nějaké spojařské konexe 😉 a tedy téměř nic to nestálo), oznámil jsem jim, že jsem si zajel do nedaleké NDR vlakem za osm korun koupit svůj první fotoaparát na kinofilm, Beirette SL 100. Otec se jen zasmál a řekl, že věděl, že to tak nějak dopadne, že nijaká ožíračka nebude. Ale to byla jeho vina. Jako kluka mě seznámil se svým kolegou, amatérským fotografem, u kterého jsem strávil několik nocí v koupelně proměněné na fotokomoru. A od té doby mě fotografování nepustilo.

Po návratu ze studií jsem dále fotil na černobílý kinofilm, sám si v „tanku“ vyvolával filmy a pak si z nich dával dělat fotky v „labu“. Později jsem se v zaměstnání dostal na pozici, kde fotografování bylo součástí práce a plně vybavená fotokomora patřila k tomu. Zaobstaral jsem si své vlastní chemikálie i papíry a po práci pro práci jsem si exponoval a vyvolával své vlastní fotky. Mezitím jsem ale už fotil na skutečný fotoaparát na kinofilm, jak jinak, Vánoční dárek od otce. A z legrace jsem si postavil papírový fotoaparát na kinofilm Dirkon a vyzkoušel jsem si i svou „Camera obscura“ z plechovky od nitrocelulózové barvy, kde se exponovalo přímo na fotopapír.

Při uklízení nedávno koupeného staršího domu byla v něm kupa věcí, hodna sběrného dvora. Ale i věcí, které si zaslouží život u někoho, kdo je umí používat a ocenit. A tak na bazoši se objevila i nabídka na prodej tanku na dva kinofilmy, případně na jeden 6 cm svitek. A jednoho dne se ozval zájemce, dohodli jsme si místo a termín setkání.

Mezi řečí prohodil, že syn dělá ve škole projekt Camera obscura a potřebuje vyvolávat filmy z té dřevěné bedýnky, tak proto sháněl tank, vývojnici na film. Řekl jsem mu o své plechovkové obscuře na papír a zjevně ho potěšilo, že někdo ví, co to je a má s tím dokonce zkušenosti. A mne potěšilo, že zánovní vývojnice na film bude zajisté v dobrých rukou. A možná z kluka jednou bude opravdový fotograf, který ví něco o papírech, světle i ohniskových vzdálenostech a nebude jen bezduše cvakat mobilem, který vše udělá za „autora“ fotografie, stačí když umí přístroj namířit. Protože jak jednou řekl Ibrahim Maiga, jestli nám jednou vypnou elektřinu, tak jsme v pěkné…