Jděte za svými předky do archivů

Pokračujeme v našem pátrání po rodinných kořenech. Před chvilkou jste zaplnili poslední bílé místo v osudu svých prarodičů a výpis z matriky opatrujete jako poklad. Badatelské napětí ve vás roste. Cestou z matričního úřadu k autobusu už spřádáte plány, jak se dostat v rodinné historii ještě o krůček dál. Pardon, vlastně zpátky, protože přece míříme daleko do minulosti…

    
 
 Nastává ta správná chvíle zajít do archivů. Z matričních údajů o narození babičky a dědečka jste úspěšně vyčetli i jména jejich rodičů a místo, odkud pocházeli. Protože půjde o nežijící předky, vaše další cesta povede do Státních oblastních archivů. Právě tam se ukládají křestní matriky těch, od jejichž narození uplynulo více než 100 let, a těch, kteří se ženili, vdávali a umírali před více než 75 lety. Než ale cokoli podniknete, musíte přesně vědět, kam se obrátit. Pokud vaši předkové byli z Prahy, vaší další zastávkou bude Archiv hl. m. Prahy,  matriky ze středních Čech najdete v SOA (Státní oblastní archiv) Praha, dokumenty z východních Čech ukrývá archiv v Zámrsku, jihočeské zase Třeboňský archiv, západočeské Plzeň, severočeské Litoměřice a konečně severomoravské Opava a jihomoravské Brno.

Klíč k rozluštění tajemství

Stačí zadat do internetového vyhledávače například SOA Zámrsk a hned se vám objeví odkaz na stránky archivu. Právě na nich zjistíte všechny podrobnosti, které budete pro své rodinné výzkumy potřebovat – adresu archivu a otevírací dobu badatelny. Hlavně ale objevíte informaci o matrikách, které už jsou naskenované a k dispozici v digitální podobě. Navzdory tomu, že dnes nejsou na nic peníze, digitalizace matrik se úspěšně rozjela a dokumentů přibývá. Pomalu, ale přece. A to je dobře. Nečeká vás totiž žádná daleká cesta, kdy budete muset vstávat ve čtyři hodiny ráno, abystev osm klepali na dveře archivní badatelny. Můžete si hledat v klidu svého pokoje s hrníčkem dobrého čaje po ruce. Obrovským pomocníkem jsou indexové matriky, kde můžete podle příjmení přesně najít, do které matriky a na kterou stránku zapsali údaje o vašem předkovi. Matriky z 2. poloviny 19. a začátku 20. století jsou pro rodopisce doslova pokladem, protože tu objevíte velmi podrobné údaje. Rázem se tak přehoupnete o dvě generace zpátky – najednou už znáte jméno svého prapradědečka, praprapradědečka  a prapraprababičky a můžete začít pátrat i po nich.

 

Nenechte se zmást

Nejdříve hledejte v indexu – kromě jména a odkazu na stránky určité matriky tu obvykle uvádí i vesnici a číslo domu, takže hledání je o poznání snadnější. Luštění zápisů vyžaduje velkou trpělivost, protože někteří faráři škrábali přesně jako kocouři levou zadní. Navíc různě komolili jména. Pokud vaši předkové hospodařili po staletí na svém místě, budete mít hledání jednoduché. Horší je to, když se kvůli svému povolání museli stěhovat z místa na místo, jako třeba učitelé.  Při pátrání vás ale mohou potkat i různé záludnosti. Snad nejčastější jsou nemanželské děti. Neprovdané matky často šly porodit daleko od domova. Není divu, bály se, co řeknou sousedi, nemanželské dítě bylo tenkrát mnohem větší pohanou, než dnes. Přesto se během 19. století narodilo až 30 % dětí mimo manželství.

Úskalí návštěvy archivu

Zatímco vy si v klidu bádáte v teple svého bytu, spousta jiných rodopisců takové štěstí nemá. Ty „jejich“ matriky ještě nejsou ve skenování na pořadu dne, a tak za nimi musí vyrazit do archivu. Pravidla související s návštěvou badatelny mají archivy už na svých webových stránkách, můžete si tedy snadno dopředu zjistit, co vás čeká a nemine. Obvykle vás nechají vyplnit badatelský list, kde zjišťují, kdo jste a za jakým účelem pátráte. Na výpisky vám musí stačit obyčejná tužka (co kdyby nějakého vandala napadlo čmárat do staré matriky propiskou?), můžete s sebou mít notebook a digitální fotoaparát. Obojí je velkým pomocníkem. Poznámky máte hned v elektronické podobě a špatně čitelné zápisy si můžete vyfotit a pokračovat v luštění doma. V badatelně vám také vysvětlí pravidla objednávání matrik, můžete si jich zapůjčit například jen šest za den, u mikrofilmů (některé matriky se už nepůjčují k prohlížení fyzicky, ale jen jejich filmové kopie) to bývá víc. Spolehněte se ale při bádání jenom sami na sebe – k povinnostem obsluhy badatelny rozhodně nepatří pomáhat vám luštit staré texty.

Strašák, zvaný kurent

Tím se zároveň dostáváme ke kamenu úrazu všech rodopisců. Budou se vám hodit znalosti němčiny, protože jde o čtení písma, zvaného kurent, tedy psané obdoby německého švabachu. Pokud louskáte zápisy z 2. poloviny 19. století a mladší, je to hračka, protože už jsou v češtině. Ovšem v okamžiku, kdy se přehoupnete do staršího období, čeká na vás strašák kurent. Ne každý se s ním dokáže poprat, někoho odradí natolik, že na pátrání zanevře. Vydržte a nenechte se porazit! Nejlepší je vzít si k ruce tabulku se vzory jednotlivých písmen (viz ukázky) a snažit se pomalu luštit. Ze začátku to půjde těžko, ale pak najednou zjistíte, že už si víte rady. Chce to praxi a k ruce opravdu kvalitní německo-český slovník. Až úspěšně přečtete první slovo, udělejte si malou oslavu. Stojí ta za to.

 Ať už vám je společníkem v pátrání počítač s internetem, nebo skláníte hlavu nad zaprášenou knihou v tichu archivní badatelny, ať se váš rodový strom co nejrychleji rozrůstá. Příště si povíme o různých zajímavostech, které rodopiscům pomohou vytvořit si barevnější obrázek o životě svých předků.