Platit za hadice anebo za fitko?

Pro některé lidi je práce v zahradě koníčkem, pro někoho je to nevyhnutná dřina. A je jedno, zda máte zahradu okrasnou, tedy „makáte“ na tom, že pak „úrodu“ vyhodíte (do kompostárny), anebo ji považujete za užitkovou, protože si v ní pěstujete potraviny. I když i užitková zahrada může hezky vypadat. V každém případě vždy jde o přístup.

Nevyhnutnou součástí práce v zahradě je zavlažování. Bez ohledu na to, jaké rostliny pěstujete a jak velká je vaše zahrada, vždy přijde čas, kdy je potřebné rostlinám dodat trochu vody, protože zásoba vody v půdě se spotřebovala anebo zkrátka neprší tolik, kolik by rostliny potřebovaly. A dostat vodu z místa, kde je (studna, nádrž) do místa, kde ji potřebujete, tedy záhony, vinohrad, ovocný sad, můžete několika způsoby. Záleží jen na vás, který zvolíte a proč.

Nejjednodušším řešením je obyčejná konev na vodu. No vždy se najdou lidé, kteří používají starou železnou pozinkovanou konev na vodu a trápí se, protože přece pořád funguje, tak proč by zbytečně kupovali novou, plastovou a lehkou.

A tak spolu s vodou vláčí i kupu těžkého železa, ale alespoň se mají na co stěžovat. Na druhé straně jsou pěstitelé, kteří odmítají cokoli nosit a proto nakoupí nekonečné metry hadic a zalévají čerpadlem ze studny. Oba tábory mají své „skalné“ a nedají na své metody dopustit.

Redaktor tohoto magazínu má v tom také jasno. Na rozdíl od souseda, který nakoupil před sezonou sto metrů kvalitní 3/4″ zahradní hadice, svou zahradu zalévá zásadně ručně, z plastové konve na vodu, napouštěné z kubíkové nádrže, kde voda čerpaná ze studny stojí nejméně 24 hodin, často víc. Přitom na dvojnásobnou plochu pozemku, má širší zahradu, spotřebuje jen poloviční množství vody. Odpovědí na nevyslovenou otázku je permakulturní regenerativní hospodaření. A odpovědí na vyslovenou sousedovu otázku následný monolog:

„Takže si mám jít koupit hadice, a když zaliju zahradu, mám si zaplatit za rehabilitaci ve fitku a ještě i platit za cestu autem do fitka a zpět? A na to si musel absolvovat vysokou školu?“

A to nebyla vzatá v potaz cena elektrické energie, jen proto, že zahrada je vybavena FVE, takže náklady na elektřinu by byly i v případě použití čerpadla nulové.

Rozumné pěstování šetří zdraví i peníze

Je odvěká pravda, že nikdo nemládne a spolu se stárnutím přicházejí i nějaké obtíže a ubývá sil. To také souvisí s kondicí a tu je potřeba budovat. Takže v případě hadice s čerpadlem se bavíme sice o pohodlí, ale i o vynaložených penězích. U líných jen v poloviční sumě. Stačí jim koupit to čerpadlo, hadice a platit za elektřinu a pak se vyvalit na gauč a sledovat v televizi přiblblý seriál nebo sportovní přenos, ti agilnější v ušetřeném čase nastartují auto, aby se přesunuli do klimatizovaného fitness centra ve městě a zvedali nějaká železa, popřípadě běhali po běžeckém pásu.

My líní zahrádkáři si koupíme lehkou plastovou konev na vodu, pomocí vlastnoručně zbudované solární elektrárny vytáhneme vodu ze studny do nádrže, kde se trochu ohřeje na slunci, anebo zachytíme dešťovou vodu ze střechy, a tuto pak konví po zahradě rozneseme k jednotlivým rostlinám. Nejen, že s přiměřenou hmotností rovnoměrně zatěžujeme obě ruce, záda nebo brušní svalstvo, trénujeme nárty, kolena i bederní klouby, dýcháme při tom čistý vzduch a zastavíme se u dozrávajících zimolezů, jahod, muchovnících nebo hrášku a „zobneme“ si něčeho lepšího, než je placený proteinový nápoj ve fitku.

Stejně tak máme možnost detailně sledovat každou sazenici a každý keř, zda je v pořádku, zda ho netrápí škůdci a zda nepotřebuje naši pomoc, případně nevolá po zahradních nůžkách. A přitom jsme stále v pohybu na čerstvém vzduchu a slunci, tedy získáváme vitamín D, i když „moderní“ je strašit lidstvo sluncem a jho zhoubným působením, které posledních 6000 let nevadilo, jen poslední desetiletí… V přírodě nás neohlupuje žádné rádio ani televize, posloucháme jen zpěv ptáků, štěkot srnců anebo psů v sousedních zahradách

Je na vás, zda si ze zahrady uděláte radost nebo starost.