Stříkat proti mšicím nebo nestříkat?
Někdo v tom má jasno, škůdce je potřeba zlikvidovat. Jenže jednoduché otázky nemívají jednoduché odpovědi. A nesprávné otázky nemívají správné odpovědi. Protože otázka by neměla znít „Stříkat mšice?“ ale „Jak likvidovat mšice?“ Protože chemický postřik na hmyz je jednou z mnoha možností, jak docílit zdraví svých dřevin a udržet populaci škůdců pod hranicí únosnosti.
Mšice jsou savý hmyz, který se objevuje na jaře a ve vlhku a s oblibou napadá nejmladší a nejšťavnatější výhony nejen ovocných keřů a stromů a vysává z nich šťávu plnou cukrů, vznikajících v listech fotosyntézou. Listy jsou zkroucené, jak jsou poškozovány mšicemi a větvičky doslova černé pod množstvím těl těchto malých škůdců.
V přírodě za běžných okolností funguje rovnováha mezi „dobrem a zlem“, i když těžko objektivně říct, co je dobro a co je zlo z hlediska přírody. Ze sobeckého pohledu člověka je „dobro“ to, co mu dává obživu, případně peníze prodejem získané obživy a „zlo“ je to, co se mu snaží zabránit, aby se dobře najedl anebo aby dobře vydělal. Takže „dobro“ je pěstované ovoce a zelenina a „zlo“ jsou škůdci. A monokulturní pěstování obživy je porušením rovnováhy v přírodě. A nástup škůdců ve větším rozsahu je jen obnovení rovnováhy. Jenže člověk z rovnováhy jen stěží vyžije, ale nevydělá. A tak vychyluje nastolenou rovnováhu zpět ve svůj prospěch, aby si udržel příjem z produkce. A škůdce likviduje.
Nejraději definitivně, efektivně a co nejlevněji i nejrychleji. To vše mu slibuje chemický postřik. Insekticid zabije všechen hmyz. Zdůrazňuji všechen bez rozdílu, který se nachází v dosahu postřikovače. Tedy i predátory mšic, kterými se příroda snaží opět nastolit rovnováhu, když po přemíře potravy se objevila přemíra konzumentů. A vše by bylo v pořádku, nebýt člověka a jeho často omezeného pohledu na svět a sobeckost a chamtivost. Takže postřik proti mšicím zlikviduje i škvory a berušky, případně jejich larvy, které jsou připraveny do boje za naše potraviny, jen kdybychom jim dopřáli trochu času…
Zlikvidovat škůdce i bojovníky proti nim by nemuselo být úplně zlé, kdyby. Kdyby se škůdci nemnožili výrazné rychleji a ve větším množství, než jejich predátoři. Kdyby se měsíc po prvním postřiku neobjevily nové mšice, ale už ne nové slunéčka. A tak první jarní postřik proti mšicím vám zajistí, že budete stříkat až do podzimu. Protože na boj proti mšicím zůstanete sami, spolubojovníky jste vyřadili z dalšího boje zbraní hromadného ničení, spolu s vaničkou jste vylili i dítě.
Jak na mšice citlivě k okolí
Když si připravíte výluh z kopřivy, který stojí 24 hodin a procedíte ho do postřikovače, mšicím se to líbit nebude, no jiný hmyz to výrazně neovlivní. Také můžete ostříhat nejvíc mšicemi napadené větvičky a ty spálit, čím zabráníte dalšímu šíření mšic a zmírníte tlak na stromy. Popel dejte kolem sazenic zeleniny, zmírníte atak plzáků. A není-li napadení mšicemi příliš velké, naordinujte si trpělivost, do deseti až čtrnácti dnů máte na dřevinách „invazi“ larev slunéček sedmitečných, které si každý den dají porci čtyřiceti mšic každá. Nebude trvat dlouho a konce větviček vašich stromů a keřů se opět svěže zazelenají a dřeviny po prvotní invazi škůdců znovu začnou růst a obnovovat se do krásy.
A peníze za zbytečný postřik vám zůstanou v kapse, navíc se nemusíte zaobírat myšlenkou, kolik škodlivé chemie se dostane do ovoce pro vaše děti a jakou alergií by zase mohli trpět.
