Kolik ušetří spořič obrazovky?

Spořič obrazovky je funkce operačního systému, která má za úkol, jak již název napovídá, šetřit obrazovku. Alespoň tedy tomu tak bylo na počátku devadesátých let dvacátého století, kdy počítače pracovaly s velkými „krabicovými“ monitory s katodovou trubicí. Jak spořič tedy funguje a šetří skutečně?

Ve starých typech monitorů se obraz vykresloval elektrickým paprskem, vystřelovaným proti stínítku, který byl vychylován do stran a do řádků, čímž postupně kreslil několikrát za sekundu výsledný obraz. Stínidla byly náchylné blednout, pokud se na jedno a totéž místo kreslil stejný obraz. Typické to bylo ve dvou případech. Když se na výstavách na obrazovce promítal jeden obraz po dobu několika dní. Nebo v účetních kancelářích (v té době se osobní počítače využívaly nejvíce na účetnictví) byly jisté části obrazovky neměnné bez ohledu na právě zpracovávanou agendu. A v případě polední přestávky nebo práce s papírovými doklady svítil stále stejný obraz dlouhou dobu…

Výsledkem byly „vypálené“ místa na obrazovce. Tedy i po vypnutí počítače bylo na monitoru vidět nakreslený obraz používaného programu. Tehdy někdo přišel s nápadem po nastaveném čase nečinnosti s počítačem začít promítat na obrazovce náhodné obrázky, křivky, texty. To mělo zabránit nerovnoměrnému opotřebení stínítka monitoru a tím jeho místnímu poškození.

V té době lidé o Windows ani nechyrovali, společnost Microsoft prodávala jednoduchý operační systém s názvem MS DOS, podobné systémy nabízely i jiné firmy. Spořiče obrazovky byly nejprve součástí jednotlivých programů, až později se staly součástí samotného operačního systému. Princip však zůstal stále stejný.

V spořiči se nastaví nejdříve čas (většinou v minutách), pokud po tuto dobu není zaznamená činnost na klávesnici nebo pohyb myši, spustí se sekvence zobrazování náhodných obrazců z předdefinované soustavy nebo zvoleného textu, který se vypisuje na náhodných pozicích. Nebo se vykreslují různé obrazce, křivky, potrubí. Případně je možné nechat zobrazovat prezentaci z fotografií na disku v definovaném adresáři. Toto je zvláště výhodné v dnešní době digitálních fotografií, kdy jich máme tisíce, ale nemáme čas si je prohlížet. Tak nám je spořič zobrazuje, když nepracujeme.

Dnes v dobách LCD panelů pro monitory nebo notebooky již nehrozí „vypálení“ statického obrazu do matnice, protože obrazovky pracují na jiném principu, než staré CRT monitory. Spořič obrazovky je spíše zábavnou funkcí na rozptýlení. Případně obsahuje funkci zamknutí obrazovky, kdy pro aktivování přístupu k počítači musíme zadat své přihlašovací heslo. To znemožňuje zneužití počítače kolegy v práci.

Samotné vykreslování obrazců nebo fotografií je celkem energeticky náročnou operací. Spořič obrazovky tak rozhodně nešetří elektrickou energii a dnes už ani obrazovku počítače.