Návrat k tradicím se stává stále opakovanějším a oblíbenějším heslem. Ne vždy se podaří. V některých případech bohužel došlo k takovému přetrhání tradic, že už vlastně není na co navazovat. Ale každý pokus, i ten neúspěšný, je vítán.
Sázejte na tradice v jídle
Naše babičky třeba využívaly ve své kuchyni maximum sezónního ovoce a zeleniny. Uměly je zpracovávat na nejrůznější způsoby, aby se pokrmy neopakovaly. V současnosti třeba vrcholí sezóna jablek. Na oblíbených farmářských trzích proto pořádají jablečné dny. Kromě nabídky kvalitních jablek z českých sadů se nám snaží ukázat, že jablka nemusíme jíst jenom syrová. Dá se z nich připravit štrůdl pro mlsné jazýčky, dobrý kompot nebo pyré. Za renesanci mnoha tradičních jídel u nás proto stojí z velké části právě nabídka farmářských trhů. Představují nám klasické české suroviny v novém světle. Pravdou je že objevujeme věci už dávno objevené, věci, které naše babičky velice dobře znaly. Ruku na srdce, oč je lepší vařit českou klasiku z domácích surovin než marně shánět těžko dostupné suroviny na nějaký exotický pokrm? Sotva budou mít stejnou chuť grilované krevety připravené v Praze jako ty, které jsme si dali ve španělské restauraci na pláži. Své dělá atmosféra místa a především skutečnost, že krevety do Prahy putovaly několik tisíc kilometrů zmrazené a tudíž prostě nemohou být stejně dobré jako čerstvě vylovené. Tedy sázejme na tradiční jídla připravená s láskou.
Řemesla se neztratí
Další otázkou jsou typická stará řemesla. Na mnohá z nich se už zapomnělo, někde se ještě najde rodina, kde se řemeslo dědí z otce na syna, jinde se objeví pár nadšenců, které nějaký výrobek zaujme, a podle starých návodů se chtějí řemeslu naučit a svůj záměr dotáhnou do konce. Díky nim potom na trzích potkáváme šikovné umělecké kováře, ženy, které si mí uplést pěkný košík nebo uháčkovat ozdobnou dečku. Jejich zásluhou staré fortelné dovednosti nezmizí.
Naštěstí existují i různé formy podpory těchto řemesel. Řemeslníci se sdružují, vytvářejí jakési moderní obdoby dávných cechů, ovšem bez jejich někdejších pravomocí, spíše jenom jako klub spřátelených lidí, kteří se rádi setkávají a vyměňují si zkušenosti. Máme tak třeba cech čalouníků a dekoratérů, cech kamnářů nebo dráteníků.
Od roku 2001 uděluje ministr kultury vybraným lidovým tvůrcům titul Nositel tradice lidových řemesel. Nemůžeme říci, že by to nějak výrazně zbrzdilo jejich vymírání, ale trochu publicity a tím i zájmu veřejnosti a potenciálních zákazníků takové počiny přinesou. Různé propagační akce, kde si široká veřejnost může leccos sama vyzkoušet a vyrobit, potom přilákají ke starým dovednostem třeba i mladé lidi. Proto podporujte tradice, ať je neodvane čas!
.
