Každý čtvrtek jsou v Kauflandu slevy. Nesou s sebou i jeden pravidelný jev: pražské tramvaje a autobusy nabité seniory s nákupními taškami či vozíky. Kdykoli je vidím, napadá mne otázka: Jak mohou s tím málem, co dostávají od státu, vyjít?
Jídlo druhým největším výdajem
Zkuste si žít v Praze sami s desetitisícovou penzí. Pokud zvládnete ze dvou tisíc, které vám po zaplacení bytu zbudou, přežít, máte u mě medaili. Výzkumy jasně říkají, že jídlo je po bydlení pro seniory druhým zvětším výdajem v jejich peněženkách.
Odsouzeni k nejlevnějšímu zboží
Na nákupní zvyky nejstarší generace se u nás zapomíná. Nejsou dostatečně zajímavou marketingovou skupinou obyvatel. Přitom i oni mají právo vybrat si kvalitní zboží za rozumnou cenu. Většinou jim ale nezbývá, než sáhnout po těch nejlevnějších potravinách, vyrobených z nekvalitních surovin. Nic jiného jim jejich ekonomická situace nedovolí. Přesto existují výjimky.
Raději jenom tři plátky
V řeznictví jsem se setkala se starou paní, která když přišla na řadu, řekla prostě prodavačce: „Prosila bych tři plátky pršutu,“ Prodavačka přání zákaznice splnila. Bylo vidět, že paní má sice hlouběji do kapsy, ale přesto dá přednost kvalitě před kvantitou a nenechá se nachytat na dvacet deka podivně vypadající hmoty, i když je u ní velkými písmeny napsáno „AKCE a SLEVA“.
Privátní značka pro starší
Nabízí se otázka, proč potravinové řetězce, které mají v oblibě privátní značky, dosud neuvedli na trh nějakou pro seniory. Vždyť jejich počet rok od roku roste! V řadě základních potravin (mléčné výrobky, sýry, uzeniny apod.) by se takový krok vyplatil. Náklady spojené s výrobou a uvedením značky na trh by se jistě brzy vrátily.
Důraz především na výživu a tradici
Značka by měla klást důraz na výživovou hodnotu výrobku (senioři jedí méně, takže by i při menším množství potraviny měli získat pro tělo nezbytné látky) a tradiční složení (starší generaci nenadchnou novinky, většinou sází na léty prověřenou klasiku). To vše za přijatelnou cenu. Ostatně, cenové rozdíly mezi nejlevnějším šuntem a kvalitnějšími potravinami střední třídy nebývají obrovské, ale rozdíl v kvalitě ano.
Vytvořte značku 60+
Nazvěme nápad třeba 60+ nebo Pro seniory. Taková značka by mohla zahrnovat tradiční jogurty, mléko, chléb, sýry, prostě zboží, které senioři nejčastěji nakupují. Její hlavní předností by byla stabilní nižší cena a kvalita střední třídy. Přitom by zohledňovala i speciální výživu seniorů, například sýr s přidaným vápníkem jako prevence řídnutí kostí. Sáhne nějaký výrobce po takové myšlence? Nebo se budeme muset pořád stydět, že nejstarší generaci nezbývá než kupovat nejlevnější zboží, jehož kvalita je na takové úrovni, že je i zadarmo drahé?