Vypouštění raket, tedy jejich modelů, může být zajímavá zábava. Impozantní start provázený ostrým svistem motoru, sledování dostupu do výšky a čekání na přistání rakety. Tak to aspoň vidí raketoví modeláři. Ti vědí, co a jak a co si mohou dovolit. No laik může způsobit katastrofu.
Klasická modelářská raketa je konstruovaná na opakované starty, proto je vybavena padákem nebo brzdící stuhou. Ta zajistí, že raketa po dohoření raketového motoru nepadá z velké výšky volným pádem ale pomalou rychlostí. Nikomu neublíží a za ten čas vychladne motor, aby po dopadu na zem nic nezapálil. A modelář má čas sledovat, kam raketa dopadne a má čas se k ní dostat. Protože vše se to děje na velké ploše, nejčastěji louce, bezpečně daleko od obydlí a lesů.
Když jsem však slyšel charakteristický svist v zahradě a mezi stromy viděl stopu dýmu z motoru, polil mě pot. Uprostřed horkého a suchého léta, u chlívů a rodinných domů. A zanedlouho jsem u vlastní terasy našel ohořelý zbytek motoru a v záhonu zbytek jednorázové rakety, pravděpodobně čínské výroby, šest let po době použitelnosti, tedy s rizikem exploze motoru po zapálení zápalnice (sirkou, zapalovačem…)
Start jakékoli rakety mezi stromy znamená, že po výletu nad koruny stromů, tedy v přesně v momentu poklesu tahu motoru po startovacím impulzu, se do rakety opře vítr, o kterém „modelář“ dole mezi stromy nemá ani tušení, jakou má sílu a směr. A samozřejmě z kolmého směru nahoru se najednou stane vodorovný let směr… kam vlastně?
Podle místa nalezených trosek a známého místa startu to směrovalo na stodolu a dům onoho „modeláře“. Mírná odchylka způsobila nalezení předmětu doličného na našem pozemku. Bylo by mi líto jeho shořené dílny?
