Činky svépomocí

Jistě i vy znáte lidi, kteří by cvičili, kdyby. Kdyby měli více času, kdyby měli blízko do tělocvičny, kdyby měli peníze na cvičební stroje, kdyby měli v bytě místo na cvičební stroje, kdyby … doplňte podle vaší zkušenosti. Všude samé výmluvy. Kdo však opravdu chce cvičit, ať už pro zdraví, pro kondičku, pro hubnutí nebo jen tak, ten místo výmluv hledá řešení. Několik takových, které nevyžadují žádné peníze, vám nyní nabízím ze své zkušenosti.

První činky jsem si vyrobil jako žák čtvrtého ročníku základní školy. Tehdy jsem odebíral časopis „Pionýrská stezka“ a uchvátila mě možnost sebezdokonalování pod označením Olympijský kruh. Principem bylo plnit zadané úkoly, zapisovat je do svého sportovního deníku a na konci cyklu nahlásit své výkony a dosažené výsledky redakci, zač účastník dostával odznaky. Všechno bylo založeno na čestnosti soutěžících.

Pokud šlo o tělocvičné úkony, nebyl žádný problém. Cvičit rukama a nohama se dalo leckde, doma či venku na louce. Byl jsem tehdy takový trochu neduživý, s plochým hrudníkem, bez kondice, tak jsem měl pocit, že dělám cosi pro sebe a že se mi to později všechno vrátí a zúročí. No přišla disciplína, kde bylo třeba zvedat činky. No a zkusili jste za socialismu jen tak si koupit v obchodě činky? V jediném sportovním obchodě v okrese měli jen velké a těžké a když mi řekli cenu těch malých, na objednávku, a podíval jsem se do své dětské peněženky, bylo jasné, že tudy cesta nevede.

Nezbývalo nic jiného, ​​jen si je vyrobit, pokud jsem chtěl v plnění úkolů úspěšně pokračovat. Využil jsem si 4-decové plechovky od mleté ​​kávy, s plastovým víčkem. Padli mi akorát do ruky, jen prázdné byly jaksi lehké. Tak jsem je venku naplnil kameny a dosypat pískem. Víčko dobře těsní, jen písek drnčel a hrozilo jeho vysypání při neopatrné manipulaci. Tak jsem sebral doma zbytky ze svíček (v té době celkem často vypadávala elektřina, tak jsme je měli na svícení) a rozpuštěným voskem jsem doplnil plechovku po vrch a tak zafixoval kameny i písek v plechovce. Moje první činky byly na světě! Měli asi 400 gramů a sloužili mi několik let.

Dnes bych na takové malé činky použil asi půllitrové PET láhve od minerálky. Dobře se drží v ruce a ani s kameny dnes asi nebude problém a případně koupit nějakou svíčku také neohrozí domácí rozpočet.

PET láhve jsem používal i nedávno. Po úrazu jsem na pár týdnů zůstal ležet v posteli na zádech. Bylo mi jasné, že nejprve musím upravit jídelníček, abych nepřibral, a že budu muset cvičit. Na nohy jsem měl předepsané cviky a ruce jsem posiloval s pomocí lahví. Jednoduchá gymnastika bez zátěže by mi moc nepomohla. Nechal jsem si přinést z obchodu dvě lahve, značka není podstatná, důležité je, aby se vám dobře držely v ruce a aby byly co nejvíce plné. Přelévání vody v nich totiž občas nepěkně překvapí a vyžaduje trochu dávat pozor. A nemůžete cvičit časně ráno či pozdě večer, pokud nejste v pokoji sami, neboť tu vodu v té láhvi je prostě slyšet.

A jak s lahvemi vleže vlastně cvičit?

Chyťte láhev jednou rukou za dno a druhou za uzávěr a položte si ji na prsa. Zvedejte ji nahoru a spouštějte zpět na prsa. Dejte si deset cviků, pak chvilku oddychu a znovu deset zvedání.

Zvedněte láhev nahoru a pomalu ji pouštějte na stehna obloukem shora. Opakujte stejně desetkrát.

Do každé ruky chyťte jednu láhev a z hrudi je zvedejte nad sebe napřímením rukou.

V každé ruce jedna láhev a opakujte cvik ohybem rukou zvedat lahve od stehen nad hlavu.

Zdá se to jednoduché. No určitě se trochu zpotíte 😉 Těmito jednoduchými cviky posílíte svaly rukou, ale i prsní svaly. A PET láhve můžete použít nejen na cvičení v posteli, když jste marod. Vyrábějí se nejen půllitrové a dvoulitrové, ale i litrovky a půldruha litrovky. Tedy máte široký výběr od půl kila, přes kilo, kilo a půl a dvě kila váhy jedné improvizované činky.

Tak už se přestaňte vymlouvat, že proč nemůžete cvičit a udělejte něco pro sebe. Nestojí to nic, jen trochu vašeho času.