Krmíme sýkorky

Protože máme svou vlastní zahradu, ve které pěstujeme ovoce i zeleninu, není nám v zimě lhostejné, co se děje s malými ptáčky. Přes léto oni ochraňují naše stromy před škodlivým hmyzem, v zimě je my chráníme před smrtí zimou a hladem. A při tom máme zážitek z pozorování sýkorek na krmítku i z procházky zimní přírodou.

Zcela nejjednodušším způsobem, jak dát sýkorkám ale i jiným zpěvním ptákům něco dobrého na zub, je koupit lojovou kouli plnou semen a zavěsit ji na strom. Nestojí to hodně a pomůže to. I ptákům v zimě i zahradě na jaře. Navíc je zajímavé pozorovat sýkorky, jak přiletí a krmí se.

Mnohem více zábavy jsme si užili při klasickém krmítku ze dřeva. Ani ne tak při výrobě, vždyť mi to trvalo za pomoci šikovného nářadí s akumulátory a zbytků z desek ani ne hodinku. Zábava je pozorovat sýkorky při krmení. Do krmítka jim vždy nasypeme za tři hrsti slunečnicových semen, které také dostat v různých obchodech v kilovém balení právě na krmení ptáků.

Sýkorky si vždy docela rychle všimnou, že krmítko je opět plné chutné potravy. Ale vždy jsou opatrné. Přiletí nejdříve na strom, na kterém je krmítko zavěšené, opatrně se přibližují až úplně ke krmítku, pomalu a postupně, a vždy se plaše ohlížejí. Asi mají své zkušenosti s kočkami. Nakonec sletí až přímo do krmítka, uchmatnou si jedno slunečnicová semeno a opět odletí na sousední větev. Nikdy nezůstanou krmit se na krmítku, vždy hledají útočiště v husté koruně stromu.

Nezřídka máme na jabloni i dvacet sýkorek. Fotografuji je rád svou zrcadlovkou Nikon a používám objektiv s ohniskovou vzdáleností 200 mm. No i tak nejkrásnější fotky udělám vždy z blízka, nedávno mě pustili až na dva metry ke krmítku, i když pravda vždy je cvaknutí závěrky vyplašilo a odletěli dále. Ale zase se vrátili. Až do doby, kdy zůstalo celé krmítko prázdné. A jejich bříška samozřejmě plné 😉