Jak se naučit jezdit úsporně s Ford Mondeo TDCi

I když v současnosti z mezinárodně-politických důvodů ceny nafty a benzínu klesají, z dlouhodobého hlediska jejich ceny rostou a tím rostou i náklady na dopravu osobním autem. Proto každého motoristu zajímá, jak ušetřit na palivu při využívání svého osobního auta. Já jsem se naučil jezdit úsporně na svém kombi i proti své vůli a v tomto článku se s vámi podělím se svými zkušenostmi s úspornou jízdou na nafťáku.

Ford Mondeo 2.0 TDCi jsem si koupil, když jsem potřeboval jezdit často dlouhé trasy po Slovensku i v Čechách, pracovně samozřejmě na objednávku skupiny firem, pro které jsem zajišťoval jisté služby a dohled nad místními dodavateli. Práce hodně, času málo a náklady jsem měl komu fakturovat. Mondeo samozřejmě dostávalo skvělou péči, pravidelnou výměnu oleje i filtrů, brzdové destičky či kotouče se měnily vždy, když bylo třeba. A na spotřebu jsem nějak nikdy nehleděl. Brázdil jsem silnice a dálnice, vždy když to šlo, jsem přitlačil plyn a valil dál.

Reálně mi dlouhodobá spotřeba (většinou mimo město) vycházela na 6,7 litru nafty na sto kilometrů. Je to o něco více, než papírová spotřeba Mondea, ale to asi každý jezdí za více, než se píše v technickém průkazu.

Občas jsem zkusil, jestli se dá jezdit i za méně. Měl jsem čas, cesta dlouhá přede mnou, tak jsem méně mačkal plyn. A spotřeba se dostala pod šest litrů. Ale mě to nebavilo. Když jsem věděl, jaké zrychlení má moje Mondeo, jak sportovně umí jezdit velký diesel. Takže jsem se vrátil ke svému dynamickému stylu jízdy a spotřeba mi oscilovala kolem šesti a půl litru na sto kilometrů.

Každý, kdo má zkušenosti s ježděním s nafťákem ví, že tyto auta mají dvě kritická místa. Jsou to naftové čerpadlo a vstřikovací trysky. Mají omezenou životnost a přijde čas, kdy se musí vyměnit. Je třeba říci, že za dost drahé peníze.

Asi rok na to, jak skončila moje zakázka pro ony firmy a už jsem jezdil na Mondeu jen soukromě a podstatně méně, se ozvali trysky. Vydržely podstatně déle, asi 280 tisíc kilometrů, než mají plánovanou životnost, ale hlásili se o svou výměnu.

Jak to tak často bývá, v nevhodný čas. Na opravu bylo třeba pár týdnů počkat. No jezdit se muselo. A to mě naučilo jezdit úsporně.

Nouzový režim u naftového auta

Moderní motory jsou ovládány počítačem. Řídí množství vzduchu, vstřik paliva, kontrolují výfukové spaliny. Výsledkem je vysoký výkon a nízká spotřeba, dosažené efektivním spalováním. Ale když je někde problém, zabrání poškození motoru tím, že ho odstaví. A na malý problém zareagují přepnutím motoru do nouzového režimu. V praxi to znamená nižší výkon i otáčky, sníženou rychlost. S autem se sice dá jezdit, ale jízda je určena především na dojezd do nejbližšího servisu, kde závadu, která vedla k nouzovému režimu motoru, odstraní.

Moje opotřebované trysky se projevovaly tak, že v určitém rozsahu otáček, zejména na pátý a šestý převodový stupeň, škubalo s motorem. Stačilo ubrat nebo přidat, tedy přeskočit ono kritické místo a bylo po problému. Nejhorší na tom bylo, že na pětce to bylo při rychlosti mezi 80 a 90 km/h, tedy nejběžnějších rychlostech na volných silnicích. Jezdit v koloně v takovém případě bylo docela problém.

Po čase se ale problém zhoršil. Zejména ve stoupáních nebo při prudké akceleraci na pětku s motorem zaškubalo a bylo po výkonu. Na přístrojovce se rozsvítila kontrolka žhavení, signalizující práci v nouzovém režimu motoru. Stačilo dojet na nejbližší parkoviště, odstavnou plochu nebo autobusovou zastávku, vypnout motor na deset sekund a po nastartování pokračovat v jízdě.

Motoru se nelíbilo víc, než půl plynu při otáčkách nad 2500. Někdy dokonce motor chcípnul při takovém režimu.

Zatímco jsem čekal na výměnu trysek a palivového čerpadla, pořád jsem s autem jezdil. Mám své hobby, které mě zavede jednou na onen či druhý konec republiky a proto jsem se naučil jezdit tak, abych nepřekročil 2500 ot/min a současně netlačil pedál plynu nad polovinu. Jízda s Mondeem byla sice méně zábavná, méně sportovní, ale výsledkem byla snížena spotřeba nafty. Během několika tisíc kilometrů, měřeno vždy dotankováním převážně na téže pumpě a témž stojanu, dělená počtem stovek najetých kilometrů, mi vychází na hodnotu 5,7 l/100 km!

Takže závada na palivovém systému mě naučila jezdit s nafťákem úsporně.