Lidské koníčky jsou různorodé. Někoho zajímavé staré lidové zvyky. Stojí za to si připomenout, čím se bavili naši předkové. O zábavu měli postaráno už krátce po Novém roce, oslavy masopustu totiž začínají už po svátku Tří králů, tedy 7. ledna a trvají až do popeleční středy (vypočítané na 46 den před Velikonoční nedělí). Co se během takových oslav děje? Pojďme se podívat na jejich průběh, který se ovšem může lišit třeba i od vesnice k vesnici.
Taneční neděle a pondělí
Přípravou na masopust je tučný čtvrtek (letos vyjde na 7. února), kdy se jí vepřová pečeně se zelím a knedlíky. Každý si má dopřát tolik tučného jídla, vína a piva, kolik snese, aby se připravil na přicházející hubené období. Masopustní neděli máme rovných 49 dní před Božím hodem velikonočním. Po nedělním obědě se na návsi sejdou muzikanti a začnou vyhrávat. Svými písničkami zvou vesničany k muzice. Jakmile dohrají, všichni kvapem opouštějí své domovy a míří rovnou do hospody, kde při hodování a pěkné muzice protancují boty. V tanci se vesele pokračuje i v pondělí, ale tentokrát mají smůlu svobodní. Na tuhle zábavu nesmí, teď se v kole točí jenom ženáči a vdané paničky! A na peníze se nekouká, jen aby muzika vydržela hrát co nejdéle.
Rituál plodnosti: válení se s huňáčem
Vesnicí jde na masopustní úterý průvod maškar. Vidíme šaška s barevnou čepicí s rolničkou. Bičem odhání kolem sebe pobíhající děti a zvědavce bez masky. Vedle něho jde medvědář, který si na mohutném řetězu vede své ochočené zvíře. Když se průvod zastaví před jedním ze statků, medvěd poskakuje kolem hospodyně, která právě vyšla ze dveří domu, posílá jí symbolicky neohrabanou tlapou polibky a občas ji také s požitkem plácne. Všichni dobře vědí, jaký význam tenhle rituál má, protože medvěd je symbolem plodnosti. Když ze stáje přiběhnou i děvečky, které přivolala hlasitá zábava, rozdováděná šelma jednu z nich nečekaně popadne a za spokojeného mručení se s ní vyválí ve sněhu. Cesta průvodu končí symbolickým zastřelením medvěda, jemuž předtím přečtou rozsudek.
Výhodný prodej kobyly
O masopustu se chodí také s klibnou, kobylou. Hospodáři se nejdřív doma nabaští pěkně propečeného bůčku, to aby se posilnili na štamprličky, které je později čekají u hospodářů z vesnice. Pak se ostrojí klibna, pod jejíž maskou se skryjí dva muži a sedlák s kočím se domluví, jakou vychytralou strategii si zvolí při přemlouvání hospodářů, aby s nimi uzavřeli výhodnou koupi. Přiberou k sobě ještě harmonikáře a veselý průvod vyráží na obchůzku. Za zvuků harmoniky se zastaví před prvním domem. „Kupte tuhle kobylu. Do tahu je jako čert a není mlsná, ta vám i dřevo sežere,“ přemlouvají rozverně hospodáře. „Ale kuš, takovou herku bych nechtěl ani zadarmo,“ ošívá se naoko hospodář, který právě vykoukl z vrat. Po chvíli vzájemného špičkování návštěvníky pohostí pálenkou a kobyla i se svým doprovodem táhne o dům dál. Nakonec se vydají ke starostovi a pak přímo do hospody, kde si s hostinským plácnou na uzavřený obchod a kobylu konečně porazí.
Průvod s klibnou je připomenutím krále Baltazara, který se na bílém velbloudu šel do Betléma poklonit malému Ježíškovi.
Ženy měly zákaz
V průvodu nechybí ani další rozveselené masky: Žid s pytlem na zádech, bába s nůší, kominík se žebříkem, kozel, smrtka s kosou a obtloustlý, strakatě oblečený Bakchus. Hudba zahraje u každého stavení a maškary se těší na odměny: pochutnají si třeba na koblihách nebo uzeném masu.
Ženám se kdysi zakazovalo převlékání do masek i účast v průvodu. Dnes už sice žádný zákaz neplatí, ale i tak masky nosí spíš muži. Vydržet celý den za mrazu v masce totiž není žádná lahůdka.
V úterý o půlnoci, těsně před popeleční středou (letos připadá na 13. února), radovánky skončí. Ponocný zatroubí na lesní roh a rychtář oznámí konec masopustu. Na závěr se symbolicky pochovává basa, což znamená konec tancování a muzicírování na dlouhých 40 dní.
