Počátky sběratelství: Paní, nesu vám psaní, aneb kdy vznikly známky a pohlednice
Velmi příjemnou a oblíbenou zábavou je sběratelství. Je možné sbírat ledacos. Sběratelé posedlí vášní dokáží o svém koníčku mluvit dlouhé hodiny. Pojďme se podívat hlouběji do historie do počátků dvou sběratelských artefaktů – pohlednic a známek.
Korespondenční lístek je první
Pokud sbíráte pohlednice, možná vás zaujme malé okénko do jejich historie. Jejich předchůdcem se stal korespondenční lístek. Poprvé se objeví v roce 1869 jako kartička, která má pro kratší sdělení nahradit dopis. Jednoduchý způsob vyplňování, odesílání a předávání způsobí, že popsaná kartička oslaví v rakouské monarchii úspěch. V prvním desetiletí její existence se na straně s adresou postupně objevují malé a později i o něco větší přítisky. Jsou vyvedeny v horší tiskové kvalitě a zatím stále jednobarevné. Po roce 1880 už se ale přítisky stěhují na stranu určenou pro sdělení a jsou stále větší a větší. Právě ony totiž adresáta potěší a zaujmou. Z jednobarevných se brzy stávají pestřejší vícebarevné.
Obrázek si získává své místo
Konečně v období let 1890-1895 už se přítisky definitivně usídlí na straně pro sdělení a doslova hýří barvami. Vejde se sem už jenom krátká textová zpráva, ale to nikomu nevadí. Nyní začíná zlatý věk pohlednic, po kterých se všichni mohou utlouct. V době kolem roku 1905 už mají pohlednicové kartičky svoji dnešní praktickou podobu a elegantní podobu. Na jedné straně je obrázek, na druhé potom jedna polovina věnovaná adrese, druhá polovina určená ke sdělení. Pohlednice se začínají sbírat, přitom sbírky mohou být různorodé. Například města, památky, příroda… Dnes se dají cenné úlovky z prvních dob pohlednic sehnat například na internetových aukcích a pátrání po nich se stává skutečným dobrodružstvím. Jsou o to zajímavější, že dnes bohužel posílání pohlednic upadá v souvislosti s posíláním fotografií z chytrých telefonů pomocí MMS. Lidé tak přestávají mít chuť posílat svým blízkým pozdravy z dovolené, když stačí jedním kliknutím odeslat foto telefonem.
Chce jednotnou cenu za dopis
Dalším příjemným objektem sběratelů jsou známky. První z nich se objevují už v 1. polovině 19. století. S nejstaršími návrhy se objevuje v roce 1837 už Slovinec Lovrenc Košir, ovšem v rakouské monarchii s nimi bohužel neuspěje. Štěstí nemá ve stejném roce ani další z navrhovatelů, tentokrát pro změnu Brit James Chalmers. Teprve do třetice všeho dobrého nápad zaujme. Brit Rowland Hill, pozdější generální poštmistr, tehdy začne prosazovat poštovní reformu. V článku Postal Reform: Its Importance and Practibility roku 1837 popisuje způsob, jak se známkami pracovat a k čemu by měly vlastně v poštovním styku sloužit. Chce, aby za doručení zásilky platil její odesílatel a nikoli příjemce. Do té doby se totiž často stávalo, že příjemce nepřevzal zásilku kvůli tomu, že byla příliš drahá a on za ni proto odmítal platit. Proto také Hill navrhuje, aby za dopis byla stanovena jednotná cena v celé zemi.
Obálky se neujmou, známky ano
Hill zdůvodňoval tento krok tím, že se díky tomu sníží náklady za státní správu. Nebude se nyní účtovat na základě vzdálenosti. Tím se také sníží administrativa, protože kvůli individuálnímu účtování musela mít každá zásilka svoje záznamy v Královské poště. Hillovy návrhy nakonec v roce 1839 schválí britský parlament a už o rok později se objevují dva druhy předplatních obálek na jedno a dvě penny. Ty se ovšem neujmou. Úspěch slaví teprve první skutečná známka Penny Black černé barvy, která se rychle rozšiřuje. Obsahuje portrét britské královny Viktorie z profilu. Poprvé ji někdo použije už druhý den, hned 2. května, i když fakticky má novinka platit až od 6. května. Hned po ní dojde k vydání další známky v modré barvě a hodnotě dvou pencí. Nadšenců, kteří odlepovali známky z pohlednic a dopisů, stále přibývalo a rodily se první sbírky. Dnes je filatelie populárním oborem, na internetu najdete řadu filatelistických fandů a poraden.
